Portugalsko je tichý svůdce. Nevynucuje si pozornost, mnozí ho tak bez povšimnutí minou, anebo se nepodívají dost zblízka. Ti z nás, kteří se zastavili a ochutnali, jsme jen zřídka byli zklamáni. Vracíme se zas a znovu, objevujeme nová a nová zákoutí, nové vůně, nové odstíny zelené a červené. Na jazyku náznak moře, přívětivé stoly a vítr vonící solí nebo výhní rozpálených skal. Rubínově rudá krev vinic, hluboké kořeny a uvolněný smích. Já sám jsem portugalskému vínu podlehl po kouscích, nenadálými setkáními s lidmi, kteří jakoby náhodou měli v rukách otevřené láhve a v očích pohostinnost. Měl jsem na ně štěstí. Bylo mi devatenáct, když jsem poprvé navštívil portské sklepy ve Vila Nova de Gaia, a už o tři roky později, kdy jsem v Portugalsku studoval, jsem se pokusil v portských sklepích získat práci. Nepovedlo se, ale o pár let později jsem se k portským vínům dostal z druhé strany a začal jsem je plaše dovážet. Nejdříve jenom pro kamarády prostřednictvím portugalského partnera v Česku. Když tento zdroj „vyschl“ a kamarádi se nadále dožadovali vína, rozhodl jsem se navázat kontakty přímo s vinaři, a toto rozhodnutí mi dodnes přináší radost. Vydal jsem se na objevnou cestu severem Portugalska, od vína k vínu. Trvá to již sedm let a stále je proč se vracet. Pokaždé, když se do Portugalska znovu vydám, objevím nová a nová překvapení. Studnice tradice a novosti a různorodost se zdá nevyčerpatelná. A právě proto, abych udržel kontakt s přímým zdrojem, pracuji jen s několika málo značkami. Vinaře znám a potkávám osobně, a každé víno má za sebou jedinečný příběh.