Portugalsko je tichý svůdce. Nevynucuje si pozornost, mnozí ho tak bez povšimnutí
minou, anebo se nepodívají dost zblízka. Ti z nás, kteří se zastavili a ochutnali, jsme jen
zřídka byli zklamáni. Vracíme se zas a znovu, objevujeme nová a nová zákoutí, nové
vůně, nové odstíny zelené a červené. Na jazyku náznak moře, přívětivé stoly a vítr
vonící solí nebo výhní rozpálených skal. Rubínově rudá krev vinic, hluboké kořeny a
uvolněný smích.
Já sám jsem portugalskému vínu podlehl po kouscích, nenadálými setkáními s lidmi,
kteří jakoby náhodou měli v rukách otevřené láhve a v očích pohostinnost. Měl jsem na
ně štěstí.
Bylo mi devatenáct, když jsem poprvé navštívil portské sklepy ve Vila Nova de Gaia, a
už o tři roky později, kdy jsem v Portugalsku studoval, jsem se pokusil v portských
sklepích získat práci. Nepovedlo se, ale o pár let později jsem se k portským vínům
dostal z druhé strany a začal jsem je plaše dovážet. Nejdříve jenom pro kamarády
prostřednictvím portugalského partnera v Česku. Když tento zdroj „vyschl“ a kamarádi
se nadále dožadovali vína, rozhodl jsem se navázat kontakty přímo s vinaři, a toto
rozhodnutí mi dodnes přináší radost. Vydal jsem se na objevnou cestu severem
Portugalska, od vína k vínu. Trvá to již sedm let a stále je proč se vracet.
Pokaždé, když se do Portugalska znovu vydám, objevím nová a nová překvapení.
Studnice tradice a novosti a různorodost se zdá nevyčerpatelná. A právě proto, abych
udržel kontakt s přímým zdrojem, pracuji jen s několika málo značkami. Vinaře znám a
potkávám osobně, a každé víno má za sebou jedinečný příběh.